Výkladový slovník ládvíckého zevla s nejnovějšími výrazy

18. prosince 2008 v 21:05 | Skřehota |  Offtopic
Inspirován Márou, který je již alergický na slova "zevlit" a "putas", mě napadlo sepsat alespoň pár ze základních frází průměrného ládvíckého zevláka.

1. výrazy se slovním kořenem "zevl"; vy-ZEVL-it (se), za-ZEVL-it, ZEVL-ing, ZEVL-ák, (před kalbou se) před-ZEVL-lit apod.; výrazem "zevlit" lze nahradit téměř jakékoliv sloveso

2. výrazy se slovním kořenem "bezď"; BEZĎ-it, vy-BEZĎ-it, BEZĎ-ák aj. (bezdit = intenzivně či agresivně zevlit; užití tedy v podobném kontextu)

3. "puta(s)"; (puta - šp., v přeneseném významu "dívka", většinou s lehce erotickým podtextem)

4. "TomásMysl!"; univerzální výrok sloužící k vyjádření jakékoliv chvályhodné situace; běžná souvislost s činností "zevling" - viz výraz "zevlit")

5. "kozy"; v původním významu výraz pro ženská ňadra, s důrazným akcentem lze však použít také jako vyjádření prázdnosti či neurčité touhy

6. "flanelka"; rozuměj flanelová košile; symbol 90. let a současného zevlingu, nezbytná část oděvu každého zevláka

7. "Dvoulitr"; restaurační zařízení nedaleko Ládví, v němž můžeme odposlouchat takřka veškeré zde zmíněné výrazy


Vzhledem k tomu, že se ládvícký slang rychle vyvíjí, můžeme očekávat další rozšíření slovníku.

Zevlu zdar
 

V místnosti ozářené slabými žárovkami

6. prosince 2008 v 21:41 | Skřehota |  Moje tvorba
jeho blues dnes nezní jako obvykle
se strunami obtočenými kolem pasu
s hrstkou tabáku ve vlasech
sbírá své kovové cvočky
nepravidelné vzory parket teď připomínají oči
všechny vzhlíží do jediného bodu
pavučiny jeho strastí se neztratí

Flanelová košile

20. října 2008 v 22:00 | Skřehota |  Moje tvorba
(text ke stejnojmenné písni pro Smysl Decibelu)

Flanelová košile
válela se ve skříni
do té chvíle, jakmile
jsem přestal dělat, že ji nevidím

Do školy i výčepu
chodím ve svém flanelu
najdu jej i poslepu
v tom bludišti z panelů
 


Manifest

12. října 2008 v 15:21 | Áda |  Offtopic
Poezie skomírá. Už dávno pryč jsou doby, kdy byl básník králem literatury. Doby, kdy básník byl svědomím lidí, kritikem společnosti ale i bojovníkem naděje pro lepší budoucnost, heroldem mas a zároveň zpovědníkem svého srdce. Vždy nejsvobodnější mezi utlačovanými, nejsilnější mezi bezmocnými. Dřív byl básník NĚKDO. Ať už obhajoval svobodu člověka nebo si veršoval sám sobě pro radost, vždy zůstával uznávaným umělcem. Poezie dřív psala historii. A dnes?

Východ slunce v Maroku

20. září 2008 v 14:25 | Skřehota |  Moje tvorba
chtělas vidět východ slunce v Maroku
nechám tě v klidu spát zatímco odkládám na polštář své naděje
vykouřím tři cigarety mezi řádky
mdlý stisk tvé dlaně a
na konci velkými písmeny stojí pár poznámek o společném údělu
rozcukané, křivé písmo
prorazí mi lebku až ti bude smutno

Olešnice 2008

10. září 2008 v 20:35 | Skřehota |  Zažil jsem...
Olešnici u Českých Budějovic můžeme jinak směle nazývat poklidnou jihočeskou vesnicí - ovšem pouze do té doby, než se v obci zastaví každoroční pouť, konají se soutěže dobrovolných hasičů nebo dorazí parta nevybouřených Sokolů z Prahy, kteří jsou pevně odhodláni výše citovaný status obce změnit.

Jihočeské elegie v kostce

30. srpna 2008 v 21:14 | Skřehota |  Moje tvorba
vůni tvého těla a dehtu
marně snažím se dostat
zpod svých nehtů

Roční výročí existence blogu

10. srpna 2008 v 18:35 | Skřehota |  Offtopic
Tento blog slaví první narozeniny (přesněji tomu tak bylo 8. 8. - momentálně tedy spíš vyspává kocovinu), což berte jako záminku k menšímu bilancování.

Óda na Dvoulitr

4. srpna 2008 v 19:27 | Skřehota |  Moje tvorba
Předtím, než se každé ráno
spící město vzbudí,
obvykle mě touhle dobou
pivo v krku studí.

Jakmile pak vezmu v potaz
světlo a den nový,
v županu si hbitě skočím
dolů k číňanovi.

Těžko si teď mohu říkat
střízlivý a bdělý:
vždyť plechovek od cesty si
skoupím regál celý.

Nestydím se brzy ráno
lahváči se opít,
v lednici je vystaráno,
jdu ven něco ztropit.

Po chodnících lidi chodí,
kolem auta jedou,
pravda je, že všechny cesty
do Dvoulitru vedou.

V hospodě - už ve dveřích - mě
štamgast Krtek vítá,
ten přec ví, že Dvoulitr mi
druhý domov skýtá.

Klementovi do ruky
odložím svůj vajgl,
zatímco tu piju, kouřím -
zkrátka dělám brajgl.

Prosedím tu celý den:
hudba, dámská přízeň;
nemám hlad - vím, oč tu běží:
převlečená žízeň.

Fotbalový zápas právě
sleduji na plátně,
Sparta vede; nezáleží,
že už mi je špatně.

Večer potom v nostalgii
vracím se zas domů,
ráno přeci přijdu znova -
s kocovinou k tomu.

Do Dvoulitru na Štěpničné
vždycky se rád vracím;
pivo piji v hektolitrech,
na záchodě zvracím.

Ať trakaře si padají,
stoletá pohroma -
ve Dvoulitru tak či onak
stále budu doma

Espaňa

3. srpna 2008 v 10:30 | Skřehota |  Zažil jsem...
Jak jsem se flákal a pár poznatků…

Kam dál